Bizzár
Rozhodnutí připojit se k sektě může být způsobeno mnoha faktory, přičemž někdy se může jednat o náhodu či impulzivní jednání, ale mnohem častěji se do takových společenství dostávají lidé, kteří pocházejí z nestabilních prostředí, mívají snížené sebevědomí, anebo nedostatečně vybudované hranice.
A právě díky těmto nezdravým vzorcům si tito jedinci obvykle ani neuvědomují, co ještě je, anebo není normální, neboť se v minulosti často potýkali s nezdravými vztahy či destruktivním chováním. „Ideálními“ podmínkami pro vstup do těchto komunit může být i krize identity, osamělost či ztráta někoho, na kom nám záleží… Neboť sekta může v takových chvílích vypadat jako místo, které nabídne pocit přijetí a uznání v době, kdy člověk nevidí jiný smysl života…
Sekty, a to včetně těch, které se prezentují jako duchovní či ezoterické skupiny, totiž zranitelných momentů často využívají k tomu, aby nabídly jakési bezpečné „útočiště“… Tedy falešně „bezpečný“ prostor, kde je možné najít odpovědi na své otázky a kde člověk bývá přijat bez ohledu na svou minulost nebo předchozí chyby
Důvodem, proč je pro některé lidi „volání“ sekt tolik přitažlivé, bývá i slib, že členové sekty mohou získat něco navíc… Tedy něco, co jim běžná společnost či tradiční náboženské instituce nejsou schopny poskytnout… Jedná se o fiktivní pocit, že se členstvím v komunitě stanou něčím „víc“, budou zajímavější a duchovně vyspělejší než ostatní, přičemž příslib zahrnuje nejen pocit sounáležitosti, ale obvykle i konkrétní představy o zlepšení života, a to od materiálních výhod až po duchovní „osvícení“…
A pro většinu členů se sekta stane i náhradní rodinou, neboť se zdá, jako by byla jakousi imaginární náručí, která nemá problém přijmout jakéhokoli člověka, bez jakýchkoli podmínek… Tento pocit „lásky a přijetí“ je pak pro ty, kteří jsou osamělí, málo sebevědomí a kteří prožili dětství v nedostatečném pocitu přijetí, více než návykový. Naivní představa o hledání bezpečí v podobné skupině je ale často prvním krokem k dlouhému a někdy až vysoce traumatizujícímu putování do psychologického a emocionálního zajetí.
Je rovněž třeba připomenout, že v současné době odborníci a psychologové také důrazně varují před tím, že vzorce, jež jsou typické pro sekty, jsou čím dál častěji využívány i v tzv. online komunitách, kde streameři a youtubeři, a to zejména díky živým vysíláním, vědomě vytváří silné emocionální vazby se svými sledujícími. Ti se tak cítí součástí čehosi většího, podporují své „lídry“, a to nejen emocionálně, ale i finančně, což těmto lidem umožňuje posilovat své ego, sebevědomí a moc. A i když vše probíhá pod záminkou komunity a vzájemné podpory, ve skutečnosti se jedná o vytváření závislosti, kdy sledující poskytují pozornost a peníze výměnou za iluzi přátelství a sounáležitosti.
Jak nás „Guru“ manipuluje
Jakmile se člověk stane členem sekty, vstupuje do systému, který využívá sofistikované metody, aby se jeho oddanost a podřízenost upevnily. Všechny tyto propracované metody, které zpočátku vypadají velmi nenápadně, však mají hluboký psychologický dopad… Vůdce sekty, který sám sebe obvykle označuje za „gurua“ nebo dokonce „osvíceného“, se následně stává jedinou autoritou, kterou tito jedinci uznávají, přičemž má v očích členů i neochvějný status, který je v mnoha případech doprovázený velkým pocitem vděčnosti či absolutní oddaností.
Jedním z nejčastějších nástrojů, který vůdce sekty využívá, je tzv. láskyplné bombardování neboli lovebombing (který v počátcích vztahů využívají i manipulátoři nebo osoby s narcistickou poruchou osobnosti). To znamená, že nové členy doslova zavalí obrovskou dávkou pozornosti, chvály a přijetí, jež jim v dosavadním životě tolik chyběla… Nový příchozí je rovněž vyzdvihován jako výjimečný a jedinečný, což upevňuje pocit vděčnosti, touhu zavděčit se a zároveň vytváří závislost na skupině. To znamená, že se začátečník postupně stále více stává závislý na příznivém hodnocení vůdce, což posiluje vznik hluboké psychické vazby. Naoko to také vypadá, že u jedince konečně došlo k bezpodmínečnému přijetí, po kterém celý život toužil… Ve skutečnosti se ale jedná o pouhou kontrolu, kdy je láska podmíněna poslušností! To znamená, že jakmile začne jedinec pochybovat nebo dokonce klást otázky, láska zmizí a nastoupí stud, vina, vyloučení, anebo tresty.
A stejně tak, jako v manipulativních vztazích, kdy po fázi láskyplného bombardování přichází devalvace, i zde se prvotní pozornost začíná postupně proměňovat… V tomto případě ovšem přichází izolace od vnějšího světa a zejména pak od rodiny a blízkých, která je v tomto období klíčovým nástrojem…! A i tento krok má několik důležitých funkcí… Zajišťuje, že člen bude podléhat jedinému názoru, a to názoru sekty, čímž se jeho vnímání reality stává selektivním a zkresleným (tzv. gaslighting). Když se totiž jedinec oddělí od své předchozí identity, stává se pro něj téměř nemožné mít objektivní pohled na to, co se kolem něho děje…
Další klíčovou technikou je neustálé stupňování závazků, nátlak a častá změna pravidel. Sekta začíná požadovat drobné služby a oběti (například časové závazky nebo finanční příspěvky), a jakmile se člen začne podvolovat, požadavky se zvyšují… Čím více energie a investic totiž člen do skupiny vkládá, tím těžší je pro něj odejít… Znamenalo by to totiž, že by ztratil vše, co již do sekty nebo komunity vložil…
Tento mechanismus funguje na principu kognitivní disonance, kdy je pro člena čím dál těžší si v hlavě porovnat své původní hodnoty s tím, co od něj sekta vyžaduje. Tímto způsobem sekta udržuje členy pod kontrolou, a to mixem strachu a viny, což jsou emoce, které jsou bohužel lidem, kteří vzešli z nestabilního prostředí, více než známé… Členové sekt jsou také často přesvědčováni, že pokud opustí sektu, anebo jí nebudou dostatečně oddaní, přijdou o svoji „duchovní spásu“. To znamená, že budou například zatraceni, ztratí duchovní „čistotu“ nebo půjdou do pekla… A i to se bezpochyby stává jedním z hlavních důvodů, proč je pro celou řadu jedinců natolik těžké vzepřít se „vůdci“ či sektu zcela opustit.
„Já jsem byla ty první dva roky úplně nadšená. Měla jsem pocit, že jsme si všichni strašně blízký, že jsme jak rodina. Předtím jsem žila jen s mámou… Jo, a pak jsem měla přítele… Honzu… Ale to byl hroznej vztah. On mě furt podváděl a taky hodně chlastal…,“ zavzpomínala na dobu, kdy vstoupila do jedné z českých sekt její bývalá členka Jana.
„A tam jsem měla pocit, že začínám úplně od znova, že jsem konečně našla něco, co potřebuju. Pozdějc jsem se ale začala bát, že když udělám nějakou chybu, tak že to tam nikdo nepochopí. Že mě jako odvrhnou… A nemohla jsem ani říct, co si jako myslím, protože jsem chtěla, aby mě pořád brali tak, jako na začátku. A nakonec jsem se tam cejtila hrozně sama, a tak jsem chtěla odejít. Oni mi ale řekli, že to venku nezvládnu, že mě to určitě semele a že to bude peklo… A když jsem to udělala, tak jsem se asi dva tejdny budila s pocitem viny, pořád jsem brečela a chtěla se vrátit. Bylo to hrozný! Byla jsem jak závislá.Teď jsem ale fakt ráda, že jsem to tenkrát udělala…,“ dodala ještě Jana.
