Bizzár
Zápasy mezi lidmi a medvědy jsou nejen fascinujícím historickým fenoménem, ale i temným svědectvím o tom, jak jsou lidé schopni využívat zvířata pro svou vlastní zábavu. Zlatou éru zažíval tento neobyčejně krutý „sport“ v 19. a 20. století a v některých částech světa bohužel přežívá dodnes…
Zápasy s medvědy byly jednou z hlavních „atrakcí“ dřívějších cirkusů a jarmarků, kde lidé přihlíželi tomu, jak jsou tyto majestátní a silné šelmy postaveny proti lidem. A i když se většinou jednalo jen o zinscenované a silně zdramatizované scény, skrývalo se za nimi i něco temnějšího…
Medvědi, kteří byli používáni v zápasech, byli totiž obvykle mrzačeni a připravováni na souboj tak, aby nemohli ohrozit své lidské protivníky. Byly jim tak vytrhány zuby (nebo alespoň zbroušeny) a odstraněny drápy, čímž jim byly odebrány jejich přirozené přírodní zbraně.
V době největší popularity této „zábavy“, tedy převážně v 19. století, byly tyto zápasy považovány za běžnou formu veřejné zábavy a ochočení medvědi byli vychováváni k tomu, aby útočili proti lidem, neboť byli trénováni ve velmi brutálních podmínkách. Jako příklad může sloužit zmínka o medvědovi zvaném Battling Bruno, který se proslavil v britských cirkusech a který byl dokonce královnou Viktorií povýšen na rytíře.
A ačkoli byly podobné praktiky kritizovány, zápasy s medvědy přetrvaly až do poloviny 20. století, kdy byly z velké části zakázány, neboť jsou považovány za týrání zvířat a v mnoha zemích brány jako ilegální.
Co se však týče moderního zápasení, zřejmě nejslavnějším se v roce 1997 stalo video, ve kterém byl Khabib Nurmagomedov, budoucí šampion UFC, zachycen jako devítiletý chlapec v zápasu s medvídětem.
Video tehdy vyvolalo velkou vlnu nevole, a to zejména na západě, kde je tento způsob boje považován jako extrémně neetický. V Dagestánu, ze kterého Khabib pochází, se však nejednalo o nic neobvyklého…
A jak později prohlásil Khabibův otec, Abdulmanap Nurmagomedov, zápasení jeho syna s medvědem mělo sloužit k výcviku jeho fyzické a psychické odolnosti.
Je ale třeba brát v úvahu, že i když jsou medvědi vychováni v blízké interakci s lidmi, stále zůstávají divokými zvířaty, jejichž přirozený instinkt je tímto způsobem potlačován.
A existují i zvěsti, že na okraji sibiřského města Barnaul, existovala jakási tajná „škola“ pro zápasy s medvědy, kde byli mladí zápasníci prostřednictvím medvědů trénováni ke zlepšení jejich síly a vytrvalosti. Tyto zmínky jsou však obestřeny tajemstvím a mnohé detaily zůstávají nejasné. Mnozí ale tvrdí, že se jednalo o místo, kde bývalý výsadkář Sergej „Berkut“ trénoval a učil své svěřence bojovat proti medvědovi jménem Fjodor…
V roce 2024 se ovšem zápasy s medvědy dostaly do médií znovu, a to díky videím, která kolovala na sociálních sítích. Ruský boxer Arslanbek Makhmudov totiž zveřejnil záběry z kanadské divočiny, kde se „přetahoval“ s ochočeným medvědem…
A i přesto, že Makhmudov tvrdil, že šlo o tréninkové video, reakce veřejnosti byla velmi negativní! Podobně se pak zachoval i uzbecký boxer Shahram Giyasov, který zveřejnil videa z tréninku, ve kterém byl medvěd zapojen jako partner a případ vedl dokonce k policejnímu vyšetřování. Podobných videí se na internetové scéně v poslední době objevuje stále více a více!
Tyto skutečnosti pak ukazují, že i dnes, kdy jsou zápasy s medvědy víceméně ilegální a veřejně odmítané, stále existují lidé, kteří jsou ochotni riskovat životy zvířat a někdy i své vlastní. Zápas s medvědem ale nikdy nebyl skutečným soubojem…
A i v případě Khabiba Nurmagomedova, který se s medvídětem utkal již v dětství, se jednalo spíš jen o cvičení v těžkých podmínkách než o skutečný zápas mezi dvěma soupeři. Historie zápasů s medvědy tak zůstává temnou kapitolou, která nás vybízí k zamyšlení nad tím, jak daleko vlastně může zajít lidská touha po zábavě nebo pocitu síly a moci.
