Bizzár
Co když vám řeknou, že jste blázni, i když jste úplně v pořádku? A co když vám nikdo neuvěří, i když říkáte pravdu? To není hororový film, ale realita vědeckého experimentu, který šokoval svět.
V roce 1969 uskutečnil psycholog a právník David Rosenhan něco, co otřáslo samotnými základy psychiatrie. V rámci experimentu totiž poslal osm lidí bez duševních poruch do různých psychiatrických nemocnic ve Spojených státech, přičemž úkolem těchto lidí (z nichž většinu tvořili psychologové) bylo jediné, a to předstírat, že slyší hlasy. A co následovalo? Všichni byli okamžitě diagnostikováni se schizofrenií…
Psycholog David Rosenhan
Jakmile se ale dostali dovnitř, s předstíráním toho, že slyší hlasy, okamžitě přestali, začali se chovat normálně a již nikdy nehovořili o svých obtížích… Naopak. Tvrdili, že jim vůbec nic není.
A co udělali lékaři? Namísto propuštění je na psychiatrii drželi celé týdny a v některých případech i více než měsíc. Nikdo jim totiž už neuvěřil, že jsou v pořádku… A tak byli zdraví lidé uvězněni v systému, který je začal léčit z nemoci, kterou nikdy neměli.
Později jeden z účastníků experimentu popsal svůj pobyt na psychiatrii slovy:
„Byl to naprostý pocit bezmoci. Cítil jsem se jako duch, který křičí, ale nikdo ho neslyší. Když jsem řekl, že jsem zdravý, bylo to považováno jen za další příznak nemoci…”
Impulsem ke vzniku tohoto experimentu byla válka ve Vietnamu, kdy si velké množství amerických mužů vymýšlelo různá duševní onemocnění, aby nemuseli narukovat.
Nejednalo se ale jen o provokaci, neboť experiment ukázal, že i vysoce vzdělaní odborníci mohou mít problém odlišit nemocného člověka od zdravého a současně poskytl překvapivý vhled do toho, jak šílené metody se za zdmi psychiatrických klinik používají… Na klinikách, kde byly diagnózy mnohdy založené víc na očekávání než na realitě a kde, když už se někdo objevil, byl okamžitě zaškatulkován jako blázen a jeho chování automaticky vykládáno jako patologické.
Jeden z „pseudo-pacientů” se později také médiím svěřil s tím, že psychiatrovi pouze popsal svůj běžný život a lékař to okamžitě interpretoval jako rané známky „hluboké poruchy identity“.
A co bylo na celém experimentu nejděsivější? To, že někteří skuteční pacienti tyto „nováčky“ odhalili, přičemž jeden z nich dokonce prohlásil: „Ty nejsi blázen. Ty jsi novinář nebo profesor. Jsi tu kvůli výzkumu.“ Takže ironií osudu bylo, že pacienti měli často lepší úsudek než samotní lékaři.
A když se pak v roce 1973 dostaly výsledky experimentu na veřejnost, byl celý zdravotnický svět v šoku, přičemž jedna prestižní nemocnice, která nevěřila, že by ji bylo možné tak snadno obalamutit, dokonce vyzvala Rosenhana, aby experiment provedl znovu. Rosenhan s návrhem souhlasil, ve skutečnosti ale na kliniku žádného falešného pacienta neposlal…. Nemocnice však přesto během tří měsíců označila 41 přijatých pacientů jako možné podvodníky!
„Ukázalo se, že diagnostika duševní poruchy není jen o symptomech. Je to i o kontextu a o tom, kde a kdy se nacházíte. A někdy i o tom, co si o vás lidé myslí, než vůbec promluvíte…,” prohlásil o absurdních výsledcích experimentu David Rosenhan.
