Bizzár
Velká rodina, život v souladu s přírodou, jednoduchost a pokora. To jsou slova, která jsou nejčastěji spojována s životem Amišů. Uzavřené náboženské komunity, která žije převážně ve Spojených státech a která se vzdala moderního způsobu života ve jménu víry.
Amišové žijí způsobem, který připomíná život v 19. století… To znamená bez elektřiny, automobilů a moderních technologií… V rodinách se také zcela běžné mít deset a více dětí a v některých izolovaných skupinách se dokonce vyskytly i případy skrytého mnohoženství, kdy muži žijí se dvěma ženami, a to bez právního rozvodu a často i proti vůli první manželky.
Jenže za kulisami konzervativního životního stylu se někdy skrývá i něco mnohem temnějšího… A obzvlášt amišské ženy o tom vědí své… Ženy, jejichž role byla jasně vymezena a omezena a jejichž utrpení zůstává často nevyslyšeno nebo přímo umlčováno.
Amišské dívky totiž smějí chodit do školy pouze do osmé třídy a nesmí pokračovat ve vzdělání, neboť intelektuální rozvíjení žen by mohlo vést k pochybnostem o důležitosti víry, což je komunitou považováno za rizikové.
Jako malé se také učí vařit, starat se o domácnost a sourozence a poslouchat svého otce a v budoucnu svého manžela. Regulováno je rovněž jejich oblečení, neboť jsou nuceny nosit dlouhé šaty jednoduchého střihu, bez jakýchkoli ozdob a vlasy musí mít pevně sepnutí v modlitebním čepečku, který symbolizuje oddanost Bohu a muži. Není jim také dovoleno nosit šperky, líčit se a dělat cokoli, co by mohlo poukazovat na jakoukoli marnivost.
„Byla jsem vychovaná k tomu, abych byla tichá, skromná, nikdy se nedohadovala a nikdy neříkala ne. Když jsem byla zneužívána, ani mě nenapadlo, že bych to měla někomu říct. Myslela jsem, že to je prostě součást života…,“ svěřila se později médiím bývalá amiška Sarah Hershberger.
Nedostatek informací o fungování „normálního“ světa, strach z možného vyloučení komunitou a vyrůstání ve slepé poslušnosti však může vytvářet prostředí, ve kterém se ženy, ale i děti, mohou stávat snadnými obětmi všelijakých manipulací. A v této souvislosti je pak možné zmínit případ, který se odehrál v roce 2022 a který šokoval celé Spojené státy.
Jeremiah Raber byl muž, který byl vychovaný amišskou komunitou v Ohiu a který se dostal do povědomí veřejnosti účinkováním v reality show Breaking Amish.
V zákulisí natáčení ale probíhalo cosi velmi znepokojujícího… Podle výpovědí jeho manželky Carmely byl totiž Jeremiah nejen muž, který byl výbušný a manipulativní, ale i hluboce psychicky narušený, přičemž jeho nepředvídatelné chování pramenilo z jeho traumatického dětství.
Tvrdila také, že od něj zažila psychické i fyzické napadání, a to včetně toho, že po ní házel horkou kávu, anebo jí sprostě nadával. Tato slova podpořila i svými fotografiemi s modřinami, které zveřejnila na sociálních sítích.
A i sám Jeremiah se později zmínil o temných stránkách svého dětství, jež zahrnovalo sexuální zneužívání a bití, ke kterým docházelo v rámci komunity. A i když se Raber od Amišů později oddělil a veřejně deklaroval, že již do tohoto světa nepatří, mnohé z toho, co si odtud odnesl, v sobě nesl dál a přenášel to i do partnerských vztahů.
Ještě děsivější byl ovšem případ amišské rodiny z Missouri, kde byl otec obviněn ze zneužívání vlastních dětí a kde vyšlo najevo, že obětí bylo nejméně osm z jeho dvanácti dětí… I přesto se ale komunita dlouho zdráhala zasáhnout… „Nechtěli jsme kazit jméno Božího lidu. Řekli nám, že musíme odpouštět. A tak jsme mlčely. I když to bolelo každý den,“ uvedla později jedna z dcer anonymně pro Vice News.
A když se pak nepříjemná pravda dostala na veřejnost, komunita se proti pachateli sice postavila, ne však kvůli soucitu s obětmi, ale kvůli obavám z veřejného pohoršení. Muž byl nakonec exkomunikován, což v amišské víře znamená naprosté vyloučení z rodiny, společenství i z přístupu k Bohu, jelikož Amišové věří, že se jedná o způsob, jak přimět hříšníka k pokání.
Realitou však bylo jen to, že se dostal do absolutní izolace, která stejně nic neřešila… Poté ale v případě zasáhl soud a muž tak byl odsouzen k dlouholetému trestu odnětí svobody, a to stejně jako další člen rodiny, který se na zneužívání podílel. „Ztratil vše, rodinu, práci, jméno. Ale nikdo už nemluvil o dětech. O tom, co si prožily. Jen o tom, jak moc je zklamal…,“ uvedla jedna z bývalých členek komunity, která později přestoupila ke křesťanskému reformnímu hnutí.
Případy zneužívání v uzavřených komunitách, jako jsou Amišové, často vyplouvají na povrch až s velkým zpožděním, neboť v členech stále přetrvává strach z možného zatracení a je vyvíjen i silný tlak na jejich poslušnost.
Amišské ženy tak i dnes žijí v prostředí, kde svoboda znamená hřích, vzdělání je nebezpečím a mlčení ctností… Jak ale ukazují příběhy některých bývalých členek, i v těch nejuzavřenějších kruzích se čas od času najde odvaha prolomit hradbu mlčení, jež se v komunitě předávalo z generace na generaci.
