Bizzár
„Když mě bila, tak se usmívala. A když jsem spadla, šlápla mi na obličej,“ vzpomínala během Belsen procesu v roce 1945 jedna z přeživších Osvětimi na Irmu Grese, která se stala symbolem ženského sadismu v nacistických táborech a která měla na svědomí stovky a možná i tisíce lidských životů.
Anita Lasker-Wallfisch, která přežila Osvětim a Bergen-Belsen a vypovídala u soudu
„Viděla jsem, jak střílela po ženě, která se pokusila utéct. Neprojevila žádnou lítost. Vypadala, jako by to pro ni byla zábava,“ dodala před soudem další z přeživších vězeňkyň.
A jak se proti obviněním bránila bývalá dozorkyně několika koncentračních táborů? „Dělala jsem jen to, co mi bylo nařízeno…,“ uvedla Grese před britských vojenským tribunálem.
Irma Grese na lavici obžalovaných, s číslem 9
A žádné emoce neprojevila ani ve chvíli, kdy jí bylo oznámeno, že bude oběšena. Podle Alberta Pierrepointa, který Irmu Grese popravil, dokonce před smrtí prohlásila: „Schnell!“, tedy „Rychle!“
„Nikdy nezapomenu na její výraz, když jsme vstoupili do cely. Vypadala spíš jako dívka, která jde na večírek, než jako někdo, kdo má za pár minut zemřít,“ dodal ještě Pierrepoint.
Spolu s Irmou Grese byla k trestu smrti odsouzena i dozorkyně Elisabeth Volkenrath a táborový lékař Fritz Klein. Grese byla popravena 13. prosince 1945 ve věznici v Hamelnu, a protože jí bylo pouhých 22 let, stala se nejmladší ženou, která byla ve 20. století popravena britskou justicí.
Irma Grese se narodila 7. října 1923 v německé vesnici Wrechen, a to jako dcera mlékaře. Když jí bylo třináct let, její matka spáchala sebevraždu a ani ve škole se jí příliš nedařilo. A přestože se chtěla stát zdravotní sestrou, nikdy k tomu nezískala potřebné vzdělání.
Ve čtrnácti letech tak vstoupila do Ligy německých dívek, která byla dívčí odnoží Hitlerjugend a v osmnácti odešla pracovat do koncentračního tábora Ravensbrück, kde začala její kariéra dozorkyně SS. Později Grese působila jako dozorkyně v ženské sekci koncentračního tábora Osvětim a v poslední fázi války byla převelena do tábora Bergen-Belsen.
V táborech pak byla Irma Grese známá tím, že s sebou neustále nosila bič z hovězí kůže a pistoli, přičemž se ani jedno nezdráhala použít. Vězeňkyně ji rovněž popisovaly jako sadistku, která pobaveně pozorovala, jak ženy padaly vyčerpáním, ráda je bila do krve a s oblibou se účastnila selekcí, kdy rozhodovala, kdo půjde do plynové komor a kdo ne.
Grese totiž nebyla jen běžnou dozorkyní a měla i vysoké postavení a rozsáhlé pravomoci. A to konkrétně dozor nad ženskými baráky, což zahrnovalo přímý dohled nad stovkami vězeňkyň, jejich chováním, hygienou a pracovním nasazením. Osobně také ženy trestala za sebemenší přestupek a dohlížela rovněž na přepravu nových vězeňkyň, přičemž byla první, kdo vítal transporty, rozdělil ženy do baráků, k těžkým pracím nebo přímo do plynových komor.
Soud s Irmou Grese byl součástí tzv. Belsen procesu, který se konal v září a říjnu 1945 v britské okupační zóně a kde bylo spolu s ní souzeno i dalších 44 dozorců a dozorkyň. Největší pozornost ale poutala Grese, a to nejen díky rozsahu svých hrůzných činů, ale i díky svému vzhledu.
Jednalo se totiž o modrookou a pohlednou blondýnu, jejíž jméno se v médiích objevovalo pod přezdívkami Bestie v ženské kůži, Blonďatý ďábel z Osvětimi nebo Anděl smrti, přičemž kontrast mezi nevinným vzhledem a extrémní krutostí veřejnost děsil a fascinoval zároveň a lidé stáli v dlouhých frontách na nové vydání novin. Společnost rovněž šokovalo, že se Irma Grese nijak nehájila, neobhajovala své činy, a během procesu dokonce neprojevila ani žádnou lítost.
„Seděla tam naprosto klidná. Nepohnula brvou, když zazněly detaily o ženách, které osobně poslala do plynu. Jako by šlo o cizí příběhy, které se jí netýkají, “ stálo v říjnu 1945 v reportáži BBC z Belsen procesu.
