Bizzár
Hazardní automaty v barech, hernách, kasinech a dnes už i v online světě bývají obvykle prezentovány jako forma zábavy.
Jenže tato „zábava“ si každoročně vybírá svou krutou daň… Závislost na výherních automatech je totiž specifickou formou patologického hráčství, které má zničující dopad na lidský život, a to nejen po finanční, ale i po psychické a společenské stránce.
A obvykle se také rozvíjí plíživě, neboť v počátcích se jedná jen o příležitostné „hraní“, které se postupně mění v nutkavou potřebu… Pro mnoho lidí hra představuje únik z reality, způsob jak jednoduše „vypnout“ nebo řešit svoje problémy…
A v takových chvílích většina z nich ani nepřemýšlí nad tím, že tím své problémy vlastně jen prohlubují, neboť podle Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti trpí patologickým hráčstvím v České republice zhruba desítky tisíc lidí a další desítky jsou na hraně rizikového chování.
A jak závislost na automatech a podobných hrách vlastně vzniká a co ji způsobuje? Mechanismus vzniku závislosti na automatech je podobný jako u závislosti na drogách a alkoholu, kdy dochází k aktivaci mozkových center odměny, jež vyvolávají vzrušení a uspokojení.
Výhra tak působí jako silný pozitivní stimul, zatímco prohra vede k nutkání „vyrovnat skóre“, přičemž hráči mnohdy podlehnou klamné představě kontroly, kdy věří, že dokáží ovlivnit výsledek hry… Jejich mylný pocit pak podporují i samotné automaty, které jsou navrženy tak, aby hráče udržely co nejdéle ve hře.
„Začalo to nevinně. S klukama jsme občas zašli po práci do baru, kde byly automaty. A kámoš mi řekl, ať tam zkusím hodit stovku. Hodil jsem a hned jsem vyhrál tři sta. A tím to vlastně začalo…,” tvrdí muž z Olomouce, který si nepřál být jmenován a který říká, že díky automatům přišel o rodinu a o dům.
Muž se totiž do herny začal vracet stále častěji. Zpočátku sice jen jednou týdně, později ale každodenně. „Hrál jsem i v polední pauze. Stokrát jsem si říkal, že přestanu… Ale stejně jsem tam pořád chodil. Byl jsem schopnej prohrát vejplatu a hodně jsem si půjčoval. Nakonec jsem přišel i o práci, opustila mě manželka a skončil u lichvářů,“ vzpomíná na to, kam až ho automaty byly schopny dovést.
„Pamatuju si na den, kdy jsem prodal snubní prsten, abych měl na automaty. A tehdy jsem si řekl dost. Do léčebny jsem ale nešel a zkoušel přestat sám, což byla chyba…,“ prohlásil ještě muž z Olomouce, jehož cesta ze závislosti trvalo celé tři roky a který dosud navštěvuje podpůrnou skupinu Anonymních hráčů a žije v chráněném bydlení.
„Nevěřil bych, že o tom budu někdy s někým takhle mluvit, ale pokud to může někomu pomoct, aby do toho svinstva nespadl, tak to za to stojí,“ ukončil bolestné svědectví dotyčný, jehož příběh je důkazem, že cesta ven existuje. První krok ale bohužel musí každý udělat sám…
