Bizzár
V samotném srdci kolumbijské Bogoty se po mnoho let nacházela ulice, jejíž název se lidé báli vyslovit a která se jmenovala Calle del Bronx… A ačkoli se jednalo jen o několik bloků, ve skutečnosti to bylo místo, které se zcela vymklo státní kontrole… Nejezdila tam policie, nezastavovaly záchranky a běžný člověk se tam nikdy neodvážil.
Calle del Bronx se v 90. letech stala útočištěm gangů, drogových dealerů, pasáků, narkomanů a bezdomovců a její provoz byl řízen organizovanými skupinami, kterým se říkalo „ganchos“. Každý gang měl také svou zónu, vlastní ozbrojence, vymahače a katy a všichni věděli, že kdo poruší pravidla, velmi pravděpodobně zmizí navždy.
Podzemní chodby a sklepy domů sloužily jako mučírny, ve kterých byli ti, kdo se dostali do konfliktu s gangy, mrzačeni, rozřezáni nebo rozpuštěni v kyselině. A později zde byly dokonce nalezeny i krevní stopy, nástroje mučení a lidské ostatky, zazděné ve zdech.
Každý den do této části Bogoty mířily stovky lidí, a to nejen ti, kteří tam žili, ale hlavně drogově závislí a ti, kdo se prodávali, anebo se účastnili nezákonných obchodů. Nejčastěji nabízenou drogou zde byla tzv. bazuco, která má velmi nebezpečné účinky.
Calle del Bronx byla rovněž plná odpadků a krys, z oken visely špinavé matrace a po chodbách se potáceli lidé s prázdným pohledem, kteří vypadali, jako by již dávno zemřeli. A co se týče prostituce, jednalo se zpravidla o dívky, které byly nezletilé, unesené, anebo prodané vlastní rodinou.
A i když zde nefungovala státní kontrola, reálně tu existovala kontrola absolutní, neboť každý, kdo této části vkročil, byl stále monitorován… A když vstoupil bez povolení, mohlo to být to poslední, co kdy v životě udělal…
A to věděla i policie, které ovšem mlčela, nebo s gangy rovnou spolupracovala, neboť bylo běžné, že gangy dostávaly od státních složek zaplaceno za zajištění klidu.
V roce 2016 se však situace vyhrotila natolik, že ji už nebylo možné přehlížet a vláda se rozhodla zasáhnout. Do čtvrti tak vtrhlo kolem 2 500 ozbrojených policistů, vojáků a sociálních pracovníků.
Gangy se ale bránily a došlo tak k těžkým střetům, doprovázeným házením zápalnými lahvemi, kameny a lahvemi s močí.
Tato situace trvala několik dní… Nakonec ale byla oblast vyklizena a bylo zachráněno stovky lidí. Mezi nimi také více než sedmdesát dětí, jež byly drženy jako sexuální otroci nebo nuceny obchodovat s drogami, přičemž 136 nezletilých bylo umístěno do péče kolumbijského sociálního institutu.
„Členové gangu ‘Sayas’ mučili každého, kdo kradl uvnitř takzvané ‘Ele’ (část Bronxu). Jednou mučili policistu… Uřízli mu prsty a on křičel, že práskače rozřezávají a jejich části zalévají cementem do zdi. Já jsem to všechno viděl,“ stálo ve svědectví jednoho z nezletilých.
Uvnitř oblasti se pak nacházelo zhruba dva tisíce lidí, z nichž dvacet bylo zajato, avšak některým zločincům se podařilo uprchnout přes 200metrový podzemní tunel. Lidé, z nichž byla většina drogově závislá, zde žili buď v polorozpadlých domech, na ulici, anebo v místnostech, kam se sotva vešla matrace, či v místech, kde se vyspali za méně než dolar.
„Viděli jsme na vlastní oči, že příběhy o psech, kteří mučili nebo požírali lidská těla, nejsou mýty. Byla to pravda. Roztrhaná těla vyhazovali v pytlích na odpadky,“ uvedl vyšetřovatel, jenž byl tajným agentem a kterému se do Bronxu podařilo infiltrovat.
Po masivním zásahu bezpečnostních složek v květnu 2016 byla tedy čtvrť vyklizena, přičemž z ulice zmizeli dealeři, narkomani i oběti obchodu s lidmi.
Část z nich skončila v léčebnách, azylových domech nebo vězeních, jiní se přesunuli do jiných vyloučených oblastí, zejména pak do částí jako Ciudad Bolívar, San Cristóbal, Bosa nebo Usme.
A právě tyto okrajové zóny dnes patří mezi nejnebezpečnější části Bogoty, s přítomností gangů, vysokou kriminalitou a nízkým dosahem sociálních služeb. A přestože se Calle del Bronx proměnil v kulturní distrikt, problémy, které zde panovaly, se pouze přesunuly jinam.
