Když se v roce 2012 v americké televizi TLC vysílal pořad Extreme Cheapskates, který byl později v České republice uváděn pod názvem Extrémní držgrešle, vzbudil mezi diváky nebývalou pozornost.
Pořad totiž ukazoval, co se stane, když se šetření zcela vymkne z rukou a člověk začne žít způsobem, který ostatní považují za extrémní, podivínský nebo těžko pochopitelný.

A pokud bychom se na to měli podívat z hlediska psychologie, často se jedná o mnohem hlubší vzorec chování, neboť tito lidé potřebují mít absolutní kontrolu nad penězi (a nejen nad nimi), což obvykle pramení z různých traumat, dřívější chudoby anebo z pocitu existenčního ohrožení.

Dle odborníků se tak v tomto jednání prolínají prvky kompulzivního chování, kdy opakované úsporné rituály přináší člověku psychickou úlevu, s prvky úzkostné poruchy, kdy utrácení dotyčného vnitřně stresuje, a to i přesto, že není ve finanční nouzi. Od těchto lidí je pak často možné slyšet slova jako „Já nejsem lakomý, jsem jenom chytrý“, což ukazuje na potřebu racionalizovat své chování a přesvědčit své okolí, že je tento styl logický a nikoli extrémní.
Mezi dalšími účinkujícími pořadu pak byli i lidé, kteří se sprchovali v dešti, myli nádobí v použité vodě z dětského bazénku, vařili v myčce, která současně myla nádobí, anebo jedli jídlo z popelnic, a to i přesto, že si mohli koupit jídlo v obchodě.

Roy Haynes se ale stal jedním z těch nejvýraznějších. A to nejen kvůli způsobům šetření, ale i kvůli svému přesvědčení, s jakým své chování hájil. „Nejsem lakomý. Jen žiju tak, jak mi to dává smysl. Nevidím důvod, proč utrácet, když nemusím,“ prohlašoval Roy, který byl v době natáčení označován za důchodce, i když mu 55 let.

Haynesovy metody šetření ale na běžného diváka působily až neuvěřitelně… Roy totiž používal kávu v sáčcích, stejně jako čaj, avšak kávu si z nich dělal i víc než čtyřikrát. „První nálev je silný, druhý dobrý, třetí slabší… A čtvrtý? No, stále je pitelný! Kupovat nové pytlíky by byla jen zbytečná rozmařilost,“ vysvětloval Roy divákům, když věšel použité sáčky na šnůru v kuchyni, aby dostatečně vyschly a byly připraveny k dalšímu použití.

A papírové utěrky? Tam byl jeho přístup ještě originálnější. „Lidé je vyhodí po jednom použití. Ale proč???“ rozčiloval se Roy. „Já je peru, pak je vysuším a používám je znova. Fungují pořád,“ dodal na vysvětlenou.
Jednou z nejslavnějších scén pořadu se však stala Royova návštěva kina, kdy vytáhl z koše tzv. „bezedný kelímek“, opláchl ho v umyvadle, a ještě si skočil natočit pití zdarma. A když pak nápoj přinesl do sálu své ženě Lise, byla opravdu nadšená, dokud ovšem nezjistila, odkud tento kelímek pochází.

Lisa, která žije s Royem přes dvacet let, také v pořadu přiznala, že jí jeho šetření přivádí k šílenství… Roy totiž není spořivý jen v běžném životě, ale i v lásce, a i o ruku své ženy požádal z „praktických důvodů“.

„Zjistil jsem, že potřebuji jít na nějakou zubní operaci. A jako praktický člověk jsem si řekl, že když se ožením, budu mít zdravotní pojištění přes Lisinu pojistku,“ přiznal bezelstně Roy. Celá jejich svatba pak stála 70 dolarů a novomanželé se namísto svatební hostiny jen zastavili v McDonaldu. A rýži, kterou na novomanžele po obřadu házeli pro štěstí sousedi? Tu Roy dokonce posbíral a uvařil ji k večeři!
„Jednou mi přinesl růže! Pak jsem ale zjistila, že byly z pohřebního ústavu,“ zavzpomínala v pořadu Lisa a pokrčila rameny… „Ale kytku jsem přinesl, a to se počítá!“ odpověděl na její námitku Roy.

A co se stalo, když si jednou chtěla koupit šaty na rodinnou oslavu? „Řekl mi, že si můžu něco vybrat v armádním sekáči. To už bylo fakt moc,“ posteskla si ještě Royova manželka a vzpomněla si na to, jaké to je, když ji manžel výjimečně vezme do restaurace. „Roy řekne, že může jít na stejné místo jen dvakrát. Poprvé na jídlo a podruhé, aby se omluvil,“ dodala Lisa.
A jaké další metody tento muž ve své domácnosti ještě zavedl? Zmrazil například kreditní karty, aby nelákaly k nakupování ani jeho a ani jeho manželku, do záchodové nádržky vložil cihlu, aby spotřeboval méně vody a v pořadu také přiznal, že před odchodem z domu odpojuje všechny spotřebiče, včetně lednice. V obchodě se zmrzlinou si také rád nechá dávat více vzorků místo jedné porce, v bufetech a obchodech vyhledává ochutnávky a když někdo v restauraci nechá nedojedené jídlo, zeptá se ho, zda si ho nemůže odnést.


