Bizzár
Byl dobyvatelem Evropy, císařem Francouzů a mužem, který změnil běh dějin. Přesto však měl Napoleon Bonaparte jednu slabinu, která ho dokázala zranit víc než britská armáda nebo ruská zima… Svou ženu Josefínu.
Marie Josèphe Rose Tascher de La Pagerie, alias Josefína, byla o šest let starší než Napoleon a do jeho života nevstoupila jako nevinná dívka. Když se s ním seznámila, byla totiž již vdovou, přičemž její manžel Alexandre de Beauharnais byl popraven během jakobínského teroru, v rámci kterého byla uvězněna také Josefína, která ale šťastnou náhodou přežila. Z tohoto manželství vzešly dvě děti, a to Eugèna a Hortense, kteří se později stali součástí Napoleonovy dynastie.
Josefínu s Napoleonem seznámil vlivný politik Paul Barras, který k ní měl blízko a který byl jedním z nejmocnějších mužů tehdejší Francie. Napoleon byl touto ženou okouzlen od prvního okamžiku, přičemž Josefína zpočátku váhala… Mladý generál se jí totiž zdál nezralý a trochu podivínský. Jeho vášeň a neústupnost ji ale nakonec přesvědčily a 9. března 1796, tedy několik měsíců po seznámení, se vzali.
A když pak Napoleon odjížděl na vojenská tažení, psal své lásce dopisy, které se staly legendárními. V těchto dopisech se ale rozhodně nevyjadřoval jako žádný chladný stratég, ale jako muž posedlý láskou, touhou a žárlivostí.
„Nemohu být bez tebe, aniž bych trpěl. Zapomínám na vše. Na svět, na slávu, na vojsko… Jen na tebe myslím,“ napsal jí krátce po svatbě.
Někdy ale jeho slova působila až šokujícím dojmem… „Nemyj se, přijedu za tři dny. Chci tě cítit celou. Takovou, jaká jsi,“ napsal Napoleon Josefíně, která nebyla známá zrovna pečlivou hygienou, před návratem z tažení. On sám se totiž také nekoupal zrovna často a mnohem raději používal parfém a kolínskou vodu, což ovšem v té době nebylo zas tak nic zvláštního, neboť celá francouzská společnost spoléhala spíš na voňavky než na vodu.
„Nepřestávám tě milovat, nepřestávám tě zbožňovat. Tvůj obraz mě pronásleduje v každé hodině dne i noci,“ zněla slova z jednoho z dalších Napoleonových dopisů. Problém byl ale v tom, že Josefína jeho vášeň zpočátku až tak neopětovala a během jeho nepřítomnosti si našla milence. Zprávy o její nevěře se však k císaři dostaly velmi rychle. A jaká byla jeho reakce? Vztek, zoufalství, a ještě větší posedlost. „Tvá nevěra mě ničí. Miluji tě a zároveň nenávidím,“ vyčetl jí v jednom z listů.
Navzdory těmto nevěrám ji ale korunoval císařovnou Francie a jejich láska se postupně přetavila ve vzájemnou lásku a oboustranný respekt.
Pak ale přišla krutá rána. Josefína totiž Napoleonovi nebyla schopna dát vytouženého dědice, a tak se císař musel rozhodnout mezi láskou a dynastií. V roce 1809 se tak s Josefínou oficiálně rozvedl, přičemž ona před celým dvorem se slzami v očích prohlásila: „Jsem nucena se vzdát lásky největšího muže, jaký kdy žil. Ale nikdy nepřestanu být jeho oddanou přítelkyní.“ Napoleon jí odpověděl jen pohledem, po kterém oba plakali…
Po rozvodu se Napoleon oženil s rakouskou princeznou Marií-Louise, která mu porodila syna. Nikdy už ale nikoho nemiloval tak, jako Josefínu. A když po letech, v roce 1814, dostal Napoleon zprávu, že Josefína zemřela, řekl jen: „Nechala mě samotného…“ A když pak o sedm let později umíral ve vyhnanství na Svaté Heleně on, měl u sebe její šátek a její jméno zaznělo mezi posledními slovy jeho života.
