Bizzár
Příběh Heleny Citrónové a Franze Wunsche je jedním z nejpozoruhodnějších a nejrozporuplnějších milostných příběhů druhé světové války.
Helena Citrónová se narodila na Slovensku a do koncentračního tábora Osvětim byla deportována v roce 1942, kdy jí bylo pouhých 18 let.
Krátce po příjezdu byla Heleně přidělena práce v tzv. Kanadě, což byl sklad, ve kterém se třídily věci deportovaných a zavražděných vězňů.
Jednoho dne byla ale Citrónová, která měla krásný hlas, vyzvána, aby zazpívala během narozeninové oslavy důstojníka SS Franze Wunsche, který slavil dvacetiny. A právě tehdy se začal psát příběh, který by v prostředí koncentračního tábora čekal jen málokdo…
Podle Heleny Citrónové se o ni totiž Wunsch začal zajímat, vyhledával ji a posílal jí i drobné dárky. A Helena? Ta na jeho dvoření reagovala spíš odporem než zájmem a v jednom z poválečných rozhovorů dokonce prohlásila: „Raději bych byla mrtvá, než se zaplést s esesákem.“
Situace se však změnila příjezdem transportu, ve kterém byla Helenina sestra s dětmi, přičemž hrozilo, že všichni skončí v plynové komoře.
„Prosila jsem ho, aby je zachránil. A on to udělal,“ vzpomínala později Citrónová, která nikdy nepopírala, že mezi ní a Wunschem vzniklo určité pouto. Zdůrazňovala však, že se v prostředí tábora nejednalo o lásku v běžném slova smyslu… „Láska to nebyla,“ uvedla Helena před vídeňským soudem, kde Wunsch čelil obvinění z válečných zločinů.
Po třiceti letech se totiž jejich příběh znovu otevřel… A to v roce 1972, kdy Franz Wunsch, jako jeden z bývalých dozorců z Osvětimi, stanul před soudem, kam byla jeho manželkou pozvána i Citrónová, aby svědčila v jeho prospěch.
A Helena skutečně před soudem potvrdila, že jí Wunsch pomohl přežít a že zachránil i její sestru. Zároveň však připomněla, že to nic nemění na tom, že byl součástí nacistického represivního aparátu a její výpověď patřila k nejsilnějším momentům celého procesu.
Po skončení války se Helena Citrónová (1924 – 2007) přestěhovala do Izraele a provdala se za izraelského vojáka Davida Tahoriho, se kterým měla dvě děti. A její nezvyklý příběh? Ten se později stal předmětem několika knih, v roce 2020 byl zfilmován názvem Liebe war es nie („Láska to nebyla“) a inspiroval také operu thajského skladatele Somtowa Sucharitkula, jež měla světovou premiéru 15. ledna 2020 v Bangkoku.
[snax_content]
