Bizzár
V roce 2010 se osmadvacetiletý Lee Jin-gyu rozhodl, že už ho nebaví stále dokola hledat ideální partnerku…
A tak si namísto ní objednal objímací polštář dakimakura, který byl potištěn populární anime postavou.
Lee Jin-gyu pochází z Jižní Koreje a v té době měl za sebou již několik neúspěšných vztahů… Sám sebe také popisoval jako člověka, který se dlouhodobě cítil osamělý a velmi unavený neustálými očekáváními, která na něj kladla společnost a jeho okolí.
A když pak při sledování televize uviděl reklamu na již zmíněný polštář, který má člověku pomoci lépe spát a necítit se tolik sám, hned si jeden objednal.
Postupem času se však jeho vztah k polštáři změnil, neboť s ním podle jeho okolí chodil ven a připisoval mu vlastnosti, které mu v předchozích vztazích chyběly (klid, pochopení a stálost), a dokonce o něm začal mluvit jako o partnerce.
Lee rovněž tvrdil, že se díky polštáři cítí šťastnější než kdy dřív a že po dlouhé době ve vztahu nezažívá úzkost.
Následně se tedy rozhodl, že chce tento „svazek” stvrdit i oficiálně, přičemž svatbu nevnímal jako právní akt, ale jako osobní vyjádření závazku… A rovněž chtěl dát ostatním najevo, že je pro něj tento vztah skutečný.
Obřad se konal v Japonsku, kde jsou podobné záležitosti lépe přijímané, účastnili se ho novináři, a polštář měl na sobě dokonce svatební šaty. A i když se právně nejednalo o manželství, událost se rychle rozšířila po celém světě.
Po „svatbě“ Lee Jin-gyu pokračoval v životě se svou manželkou-polštářem, bral ji do restaurací, na procházky a na veřejná místa, kde jí vyhrazoval místa u stolu. A rád také s humorem přiznával, že jedinou nevýhodou tohoto vztahu je, že polštář neumí vařit.
A psychologové? Ti případ popisovali jako extrémní, ale srozumitelnou reakci na samotu, tlak na výkon a strach z mezilidských vztahů.
[snax_content]
