Nejvíce emoční zvířata: Příběhy, které vás překvapí

Emoce si většina z nás spojuje hlavně s člověkem, avšak hluboké citové prožívání není jen výsadou lidí, neboť to jsou i zvířata, která jsou schopna cítit smutek, radost, soucit anebo empatii.

Některé z těchto příběhů jsou pak natolik neuvěřitelné, že bychom je čekali spíš v romantickém filmu než v reálném světě.

A kdo patří mezi nejvíce emočně vyspělá zvířata? Jsou to sloni, u kterých bylo zjištěno, že pokud některý z členů stáda zemře, ostatní stojí u jeho ostatků a „truchlí“. A často se děje i to, že se mrtvého slona jemně dotýkají chobotem, setrvávají u něj i několik hodin, anebo k němu přinášejí listy a větve.

Sloni také obvykle pečují o nemocné a staré jedince a v Jižní Africe byla dokonce pozorována samice, která se postavila do čela stáda, aby ochránila osamělé a nemocné mládě.

A právě v takových silně vypjatých momentech se děje i to, že se u slonů objevují slzy, přičemž se nejedná o běžnou fyziologickou reakci, ale o projev hlubokého vnitřního prožívání, které svědčí o mimořádně bohatém citovém životě.

Další, kdo patří k emočně vyspělým zvířatům, jsou delfíni, jenž jsou známí nejen svou inteligencí, ale i vysokou schopností empatie.

V roce 2018 pak byla pozorována skupina delfínů, která zachránila zraněného lachtana tím, že ho doprovázela ke hladině a chránila před predátory, dokud se jeho stav nezlepšil.

U delfínů rovněž existuje i unikátní „pískání“, kterým se navzájem pojmenovávají, přičemž si jsou schopni zapamatovat také identity jednotlivých členů skupiny, a to i po mnoha letech.

Dále je u těchto savců možné pozorovat jejich radost ze hry, neboť v oceánu rádi vyskakují nad hladinu, honí se, točí ve vzduchu, anebo si hrají s mořskými rostlinami. Dle vědců takové chování ukazuje, že jejich emoce nejsou jen instinkt, ale vědomá forma radosti a sociální interakce.

Mezi emocionálně vyspělé druhy samozřejmě patří i šimpanzi a gorily, které mají složité sociální struktury a vysoce rozvinutou emoční inteligenci.

U jednoho z pozorovaných šimpanzů pak bylo například zjištěno, že po smrti jeho dlouholetého společníka opakovaně navštěvoval jeho tělo, jemně ho hladil a v tichosti u něj zůstával. Šimpanzi také společně sdílejí potravu a provádějí různé rituály, které připomínají oslavy nebo smutek, což ukazuje na jejich schopnost prožívat a vyjadřovat emoce v sociálním kontextu. 

A co se týče goril, ty jsou známy tím, že jsou schopny napjatou situaci ve skupině zklidňovat pohlazením nebo objetím.

Ti, u kterých by ale řada lidí tak vysokou emocionální inteligenci zřejmě nečekala, jsou krkavcovití ptáci, mezi které patří krkavec, havran, vrána, kavka, straka a sojka.

Krkavcovití jsou totiž nejinteligentnější ptáci, jejichž schopnosti často překvapují i zkušené ornitology. Jsou tak například schopni rozpoznat lidské tváře, zapamatovat si je na dlouhé roky a na základě těchto zkušeností na ně reagovat odměnou nebo „trestem“. To znamená, že pokud se k nim některý člověk chová dobře, přiblíží se k němu, nebo se rozdělí s jídlem, avšak nepřátelským lidem se raději vyhnou a varují před nimi také ostatní.

Podle vědců toto chování svědčí o sociální paměti a o schopnosti učit se ze zkušeností, což je sofistikovaná forma učení, která je podobná tomu lidskému.

Krkavcovití jsou současně jediná zvířata, která jsou schopna poznat sama sebe v zrcadle, a rovněž zvířata, která používají nástroje, plánují, řeší problémy a aktivně spolupracují, což je dle výzkumů znakem vysokého sebeuvědomění, které odpovídá úrovni osmiletého dítěte.

Kromě toho se tito ptáci účastní také „sociálních her“, kdy si navzájem vyměňují role, testují své dovednosti a vytvářejí vzájemnou důvěru, což lze přirovnat k dětské hře u lidí, kdy se děti učí spolupracovat, posilovat vazby a rozvíjet komplexní sociální schopnosti. 

A pozorování také ukazují, že když některý z těchto ptáků uhyne, ostatní se kolem něj shromažďují, zůstávají v tichosti, anebo hlasitě varují, jako by si byli vědomi ztráty.

Emoce u zvířat tedy nejsou jen instinktivní… Jsou to živé příběhy o vztazích, soucitu a radosti, které dokazují, že svět přírody je mnohem citlivější a komplexnější, než jsme si možná dokázali představit.

[snax_content]