Jen několik kilometrů jižně od Benátek a západně od Lida, leží malý a opuštěný ostrov Poveglia.
A přestože na mapě působí jen jako pruh zeleně obklopený mělkou vodou, v Itálii i v zahraničí je spojován s morovými epidemiemi, nucenou izolací a s psychiatrickou léčebnou, díky čemuž získal pověst „nejstrašidelnějšího ostrova na světě“.

První doložené zmínky o tomto místě pocházejí z 10. až 11. století, kdy byly menší ostrůvky Benátské laguny osídleny skupinami rybářů a zemědělců.

Již ve 14. století se však role Poveglia zásadně proměnila, neboť přesto, že Benátky patřily k nejvýznamnějším obchodním centrům Evropy, intenzivní lodní doprava s sebou přinášela nejen značnou prosperitu, ale i mnoho infekčních chorob.

Po morové epidemii se tak Benátská republika v roce 1348 rozhodla vybudovat propracovaný systém izolace nakažených, jehož součástí se stal ostrov Lazzaretto Vecchio (1423), ostrov Lazzaretto Nuovo (1468) a později i zmíněný Poveglia.

Všechny tyto ostrovy tedy tvořily systém tzv. morových lazaretů, kde docházelo k izolování nemocných a kde byli následně pohřbívány i oběti epidemií.
A i když ostrov Poveglia nebyl prvním a ani hlavním morovým lazaretem, při pozdějších vlnách nákazy, tedy v 16. až 18. století, byl využíván jako doplňkové izolační místo, přičemž moderní archeologické výzkumy zde potvrdily přítomnost hromadných hrobů.
Návštěvníci ostrova Poveglia objevili vybavení používané při morových epidemiích (fotografie z konce 19. století)
Je však třeba připomenout, že tvrzení o tom, že na ostrově zemřely statisíce lidí, nejsou podložena archivními dokumenty a neodpovídají ani tehdejším demografickým údajům o populaci regionu. Je ovšem pravdou, že místo o rozloze 18 akrů bylo skutečně použito jako hromadné pohřebiště a předpokládá se, že zde bylo spáleno několik desítek tisíc obětí, aby došlo k zastavení šíření nemoci.

Po zániku Benátské republiky v roce 1797 ale Poveglia získal další strategický význam… Celá laguna se totiž dostala pod kontrolu napoleonských vojsk, která na ostrově vybudovala obranné objekty a sklady munice a po Napoleonově porážce (1815) ostrov převzala ještě Rakouská monarchie, která pokračovala v jeho vojenském využití. Když však v 19. století došlo ke sjednocení Itálie, význam ostrova opět upadl a Poveglia si znovu získal pověst zapadlého a uzavřeného místa, kde se zastavil čas.
To se změnilo až v roce 1922, kdy zde byla v budově bývalého lazaretu otevřena psychiatrická léčebna pro pacienty se schizofrenií, bipolární poruchou, těžkými depresemi a chronickými psychózami. Izolace ostrova totiž dokonale odpovídala tehdejší představě, že pacienty s duševními nemocemi je nejlepší oddělit od společnosti, a to nejen z léčebných, ale i z bezpečnostních a sociálních důvodů.

Jako léčebná metoda pak na klinice byla využívána hydroterapie (léčba vodou), dále byly pacientům podávány sedativa a barbituráty a ve 30. a 40. letech 20. století byla používána i elektrošoková terapie.

Je ovšem nutné zdůraznit, že ani v tomto případě neexistují archivní důkazy o tom, že by zde mělo docházet k „brutálním experimentům“, mučení pacientů, anebo že je pravdivý příběh o lékaři, který spáchal sebevraždu skokem z tamní kostelní zvonice.

Psychiatrická léčebna fungovala na ostrově Poveglia až do roku 1968, přičemž její uzavření předcházela rozsáhlá reforma italské psychiatrie, která vyvrcholila přijetím zákona známého jako Legge Basaglia (1978), který vedl k postupnému rušení velkých ústavních zařízení po celé Itálii.

Po uzavření léčebny začal ostrov postupně chátrat… Budovy zůstaly opuštěné a dominantou se stala pouze zvonice bývalého kostela…
Následně byl Poveglia desítky let nepřístupný bez oficiálního povolení, avšak v roce 2025 získala občanská iniciativa Poveglia per Tutti šestiletou koncesi na severní část ostrova, který chce proměnit ve veřejný park a společenský prostor pro obyvatele Benátek.
[snax_content]


