Bizzár
Příběh psa Hachikō patří k historicky nejdojemnějším příkladům věrnosti mezi člověkem a zvířetem.
V roce 1924 si tokijský profesor Hidesaburō Ueno přivezl domů štěně plemene akita, které pojmenoval Hachikō.
Profesor pracoval na tokijské univerzitě a Hachikō ho začal každé ráno doprovázet na nádraží Shibuya Station, kde se s ním rozloučil a poté se vracel domů. A když se odpoledne blížil čas příjezdu, pes už opět čekal na nádraží a společně se vrátili domů.
Tento rituál fungoval až do května 1925, kdy došlo ke tragédii, neboť profesor Ueno zemřel v práci na krvácení do mozku a domů se již nikdy nevrátil.
Hachikō však o jeho smrti nevěděl a odpoledne znovu čekal na nádraží… Profesor ale mezi cestujícími nebyl…
Druhý den tedy pes přišel znovu… A další den také… Každý den začal sedávat na stejném místě a sledoval cestující!
Lidé si tak Hachika, který vytrvale čekal na svého pána, rychle všimli a začali mu nosit jídlo a starat se o něj.
A i když čas plynul, Hachikō chodit nepřestal a na nádraží docházel celých deset let!
Příběh se postupně rozšířil po celém Japonsku a v roce 1932 vyšel v médiích článek, který o tomto psovi psal jako o symbolu oddanosti a věrnosti.
Hachikō zemřel 8. března 1935, a to nedaleko místa, kde tolik let čekal na svého pána.
Na jeho počest pak byla před nádražím Shibuya Station postavena bronzová socha, která tam stojí dodnes a která se stala jedním z nejznámějších symbolů Tokia.
V roce 2009 byl o Hachikovi také natočen film s názvem Hachi: A Dog’s Tale, který připomíná, jak mimořádně silný může být vztah mezi psem a člověkem.
[snax_content]
