Bizzár
Reality show Solitary patří dodnes k nejextrémnějším formátům v historii televizního vysílání…
V letech 2006 až 2010 tuto reality show vysílala stanice Fox Reality Channel, která během čtyř sérií nabídla divákům něco, co se zásadně lišilo od všeho ostatního… A přitom se nejednalo o žádné hádky, taktiky nebo vytváření aliancí, jelikož soutěžící byli po celou dobu úplně sami!
A jak tedy tato kontroverzní show vlastně probíhala? Devět účastníků bylo na deset až čtrnáct dní uzavřeno v devíti malých, zvukotěsných buňkách bez oken, takže neměli přístup k dennímu světlu a nevěděli, kolik je hodin.
Velmi rychle tak ztráceli přehled o tom, jestli je vůbec noc nebo den, kolik hodin už uplynulo, přičemž jediným kontaktem, který je provázel, byl počítačový hlas jménem VAL, který soutěžícím zadával úkoly a zároveň je psychicky testoval.
Každá buňka byla také nepřetržitě monitorována kamerami a kontrolována produkcí, takže účastníci byli sice stále sami, ale nikdy ne úplně bez dozoru… „Dobrý den, subjekte,“ pozdravila vždy soutěžícího VAL, která mluvila zcela bez emocí a která stále opakovala věty jako „Poslušnost je povinná“ nebo „Můžeš to kdykoliv vzdát“.
A byla to právě možnost odejít, která byla jednou z nejsilnějších manipulativních metod, protože i když soutěžící věděli, že je možné odstoupit, současně by to znamenalo jejich prohru… Počítačový hlas navíc záměrně zvyšoval napětí a připomínal účastníkům, že ostatní možná vydrží více nebo déle a instrukce opakoval způsobem, který jen zesiloval jejich frustraci.
Reality show byla rovněž založena na skládání různých testů a tzv. treatments, tedy psychicky a fyzicky náročných úkolů, které trvaly klidně i 24 hodin vkuse a které účastníci plnili sami ve své buňce.
Testy pak byly zaměřené na výdrž a opakování, což znamenalo, že soutěžící museli například stát mnoho hodin bez pohnutí na malé plošině, a jakmile ztratili rovnováhu, začínali znovu.
Jindy zas museli držet ruce nad hlavou, a to tak dlouho, dokud to bylo fyzicky únosné a další úkoly například spočívaly v neustálém opakování jednoduchých pohybů nebo skládání různých předmětů, a to bez odpočinku a pod časovým tlakem, což vedlo k rychlému vyčerpání.
„Treatments“ byly ještě náročnější, neboť kombinovaly fyzické nepohodlí s psychickým nátlakem, přičemž jedním z nejznámějších bylo ležení na kovovém lůžku pokrytém hřebíky, kdy každý pohyb znamenal nepříjemný tlak a bolest… „Tohle není bolest, tohle je mučení,“ ozývalo se z buněk. Další „treatment“ pak soutěžící zas vystavoval extrémnímu chladu nebo naopak horku, a to v kombinaci s nepohodlnou polohou.
Velkým problémem byl také nedostatek spánku, neboť soutěžící museli být vzhůru dlouhé hodiny bez možnosti odpočinku, což vedlo nejen k jejich vyčerpání, ale i ztrátě schopnosti racionálně myslet.
„Já už nevím, jestli jsem vůbec vzhůru…,“ přiznal jeden z nich, a i ostatní často mluvili nesouvisle, dělali spoustu chyb při plnění úkolů nebo reagovali přehnaně emotivně.
K silně negativním pocitům samozřejmě přispíval i nedostatek jídla, které bylo často pouze součástí úkolů, přičemž jedním z nejobtížnějších momentů byla také izolace, neboť soutěžící trávili čas v absolutním tichu, každý jen sám ve své buňce… „Slyším svůj tep a je to nesnesitelné,“ popsal své pocity jeden z účastníků.
Někteří dokonce uváděli, že měli halucinace, byli dezorientovaní, mluvili sami se sebou, anebo měli pocit, že ztrácejí kontrolu nad realitou… „Já chci jen někoho slyšet, klidně i sám sebe,“ zaznělo v jedné z buněk a mnozí zas reagovali agresivně na monotónní počítačový hlas VAL… „Přestaň se mnou takhle mluvit,“ křičel soutěžící.
Aby se z toho tedy nezbláznili, snažili se účastníci udržet psychickou stabilitu různými způsoby… Někdo si například počítal, jiný zas opakoval slova z básní, a další si vytvářeli různé rutiny nebo cvičili.
Postupně však bylo zjevné, že největším nepřítelem soutěžících nebylo samotné prostředí, ale vlastní mysl… „Končím, už nemůžu,“ zaznívalo v okamžicích, kdy to účastníci vzdávali.
Do finále se nakonec dostali pouze dva, kteří se, stejně jako ostatní, celou dobu neviděli, neslyšeli a neměli žádnou informaci o tom, jak si ten druhý vede. „Není to o těle, ale o tom to nevzdat,“ popsal jeden z finalistů.
První sérii Solitary vyhrál Sam, druhou Chris, třetí Mark a ve čtvrté vyhrála Jackie, což každému přineslo odměnu ve výši padesáti tisíc dolarů. Později ale uvedli, že tato zkušenost měla na jejich život mnohem větší dopad než nějaká výhra… Návrat do normálního života totiž nebyl jednoduchý! „Zůstane to s tebou už napořád,“ přiznal jeden z účastníků.
Reality show Solitary byla po čtvrté sérii ukončena, a to nejen z důvodu konce stanice Fox Reality Channel, ale zejména kvůli rozsáhlé kritice, kdy bylo pořadu vytýkáno, že balancoval na hraně etiky a že se více než o show jednalo o experiment s lidskou psychikou.
[snax_content]
