Bizzár
Ostrov Ilha da Queimada Grande leží přibližně 35 kilometrů od pobřeží Brazílie, a i když na první pohled vypadá nenápadně, ve skutečnosti se jedná o jedno z nejpřísněji střežených míst v celé zemi.
Důvod této ochrany je přitom jediný, a to ten, že ostrov je domovem mimořádně nebezpečných a zároveň vědecky velmi cenných hadů.
A přestože si území vysloužilo přezdívku „Hadí ostrov“ oprávněně, někdy se o něm mluví jako o místu, kde je tolik hadů, že ani není kam šlápnout, což je přeci jen trochu přehnané…
Dominantním druhem je zde had s názvem krovinář ostrovní neboli Bothrops insularis, což je extrémně jedovatý druh, který se nevyskytuje nikde jinde na světě a který je ukázkovým příkladem, jak funguje evoluce, když je něco úplně odříznuté od zbytku světa.
Když se totiž ostrov před tisíci lety oddělil od pevniny, zůstala na něm žít jen malá skupina hadů, kterým nezbylo nic jiného než lovit to, co bylo právě dostupné… Kořistí se tak stali tažní ptáci, kteří musí být zabiti během několika vteřin, protože by jinak uletěli.
A právě proto se u těchto hadů postupně vyvinul extrémně silný jed, který obsahuje hemotoxiny, jež rozkládají krev, poškozují cévy a způsobují odumírání tkání.
Pro člověka je pak uštknutí křovinářem velmi nebezpečné a bez rychlé lékařské pomoci i smrtelné… Vědci ovšem dodávají, že tito hadi rozhodně nejsou žádní „zabijáci“ a jedná se spíš jen o výsledek extrémního přizpůsobení se konkrétnímu způsobu lovu.
Na ostrově se však pochopitelně nevyskytuje jen krovinář, neboť zde žijí i méně nápadné a pro člověka neškodné druhy, jako jsou například hadi z rodu Dipsas, kteří se živí měkkýši.
Vědci se ale zajímají hlavně o jed křovináře, který obsahuje látky, jež jsou potenciálně využitelné v medicíně, a to například při vývoji léků na krevní tlak nebo poruchy srážlivosti krve. S tímto jedem se však bohužel pojí i temnější stránka, neboť zde dochází i k nelegálnímu obchodování, v rámci kterého jsou tito hadi prodáváni za velmi vysoké částky.
A i když v minulosti na ostrově pobýval správce majáku, který byl později automatizován, od poloviny 20. století je přístup na ostrov zcela omezen a v současnosti tam mohou vstoupit pouze vědecké týmy, výzkumníci a výjimečně i pracovníci brazilského námořnictva.
Důvodem pro zákaz vstupu ovšem není jen ochrana lidí, ale především zachování křehkého ekosystému, neboť populace křovinářů je mimořádně citlivá k jakýmkoli zásahům.
Tato nedostupnost se však paradoxně stala tím, co zvyšuje zájem veřejnosti, neboť kombinace nebezpečí, tajemství a potenciálního zisku láká jak pašeráky, tak i dobrodruhy.
[snax_content]
