Bizzár
Když nacisté 8. května 1945 kapitulovali a druhá světová válka skončila, Německo zůstalo v troskách…
Vítězné mocnosti, mezi něž patřily Spojené státy, Velká Británie, Francie a Sovětský svaz, se tak dohodly, že Německo dočasně obsadí, rozdělí ho na čtyři okupační zóny a stejným způsobem rozdělí i Berlín.
Zpočátku se přitom mělo jednat jen o přechodné řešení… Brzy se ale ukázalo, že západní spojenci a Sovětský svaz mají zcela jinou představu, jak by mělo vypadat poválečné Německo.
Spojené státy navíc přišly s tzv. Marshallovým plánem, což byla finanční pomoc na obnovu válkou zničené Evropy, přičemž západní státy tuto pomoc přijaly, zatímco Sovětský svaz plán odmítl a zakázal ho i zemím, které připadly pod sféru jeho vlivu.
Napětí mezi Východem a Západem tedy rychle rostlo a v roce 1949 se Německo rozdělilo na dva samostatné státy, a to Spolkovou republiku Německo (SRN) a Německou demokratickou republiku (NDR).
Ze SRN se přitom stal demokratický stát s tržní ekonomikou, podporovaný západními spojenci, který zažil rychlý hospodářský růst a z NDR stát pod vlivem Sovětského svazu, který měl centrálně plánovanou ekonomiku a běžný život občanů byl pod přísným dohledem komunistické strany a tajné policie Stasi.
Fotka Západního Berlína v 70. letech 20. století
V roce 1961 pak dokonce došlo k zahájení výstavby Berlínské zdi, která byla střežena vojáky a ostnatými dráty a která se stala jedním z nejvýraznějších symbolů studené války a rozdělení Německa.
Přesto se ale někteří nevzdali a vymýšleli neuvěřitelné způsoby, jak se dostat na svobodu… Kopali například tunely, schovávali se v upravených automobilech, plavali přes řeky nebo využívali falešné doklady, a to i přesto, že takové pokusy mohly skončit vězením nebo smrtí.
Jeden z nejodvážnějších útěků se ale odehrál v roce 1979, kdy dva přátelé, Peter Strelzyk a Günter Wetzel, a to společně se svými manželkami a čtyřmi dětmi, tajně ušili horkovzdušný balón a pokusili se dostat do západního Německa.
Jelikož ale neměli odborné knihy a v té době pochopitelně ani internet, museli vše vymyslet zcela sami. Začali tedy zkoumat fyzikální vlastnosti horkého vzduchu, počítat objem a nosnost balónu a po večerech tajně experimentovali.
Nejtěžší však bylo sehnat materiál, neboť bylo zapotřebí stovky metrů látky a kupovat ji najednou by mohlo vzbudit podezření… A tak objížděli obchody po celém východním Německu, přičemž vždy kupovali jen několik metrů a prodavačkám tvrdili, že šijí velký stan nebo plachty.
Celkově tak pořídili 1 200 metrů čtverečních látky a celé měsíce trávili noci u šicích strojů… Museli si však dávat pozor, aby si ničeho nevšimli sousedé nebo příslušníci tajné policie.
Každý šev přitom musel být dokonale těsný, protože kdyby balón během letu začal propouštět horký vzduch, všichni by zahynuli.
Günter Wetzel s manželkou Petrou
Dalším problémem byl také hořák, protože ani ten nebylo možné koupit… Peter s Günterem tak z kovových trubek, ventilů a propan-butanových lahví sestrojili vlastní zařízení, které mělo ohřívat vzduch uvnitř balónu. Nikdo si však nemohl být jistý, zda během letu nebude náhodou explodovat…
V létě roku 1979 tedy přišel první pokus, kdy obě rodiny v noci vyrazily na odlehlou louku nedaleko hranic. I když se ale balón podařilo naplnit a vzlétnout, po několika minutách začal klesat, takže přistál ještě na území NDR. Jediné štěstí tak bylo, že nebyli dopadeni, avšak problém byl v tom, že na místě zůstaly části balónu, takže když je policie našla, okamžitě pochopila, že někdo plánuje útěk.
Rozběhlo se tak rozsáhlé pátrání, kdy byla vyšetřována spousta lidí a kontrolovány obchody s látkami, aby se zjistilo, kdo mohl nakoupit tolik textilu.
Rodinám tak bylo jasné, že zbývá už jen velmi krátký čas, a pokud by čekaly, Stasi je dříve nebo později odhalí.
Rozhodli se proto zariskovat a postavit úplně nový balón, který byl mnohem větší a na kterém pracovali téměř každou noc, přestože věděli, že mohou být kdykoli zatčeni.
Večer 15. září 1979 pak konečně na odlehlé mýtině rozložili balón, osm členů obou rodin nastoupilo do malého koše a krátce poté se vznesli do tmy.
Peter a Doris Stelzyk se synem Frankem (15) a Andreasem (11) a Petra Wetzel se synem Petrem (4) a Andreasem (2)
A přestože se jim podařilo vystoupat až do výšky dvou kilometrů, několikrát to vypadalo, že plamen hořáku kvůli silnému větru zhasne a v jednu chvíli pak balón dokonce začal klesat, přičemž nikdo netušil, zda už přeletěli hranici, anebo se zřítí zpět do východního Německa.
Po zhruba 28 minutách balón skutečně dopadl tvrdě na zem, takže všichni museli vystoupit… Když k nim ale po chvíli přijelo policejní auto a oni se báli, že se jedná o východoněmecké pohraničníky, policista je přivítal slovy: „Vítejte v západním Německu!“
