Bizzár
Charakteristickým znakem domácího násilí je cyklický průběh, v rámci kterého se střídá období klidu, napětí a násilí, což oběť udržuje v nejistotě a znemožňuje jí se celé situaci postavit.
Násilník pak rovněž využívá různé manipulativní praktiky, čímž v druhém partnerovi vyvolá pocit, že si za jeho chování může sám, čímž snižuje snahy oběti o vyhledání odborné pomoci.
Jedná se o velmi závažný problém, která má nejen psychické, ale často i fyzické následky, a proto je nutné o stále něm mluvit a aktivně mu zabraňovat. Pro velké množství lidí je totiž těžké pochopit, jak může kdokoli, kdo se zavázal k partnerskému vztahu, obrátit vlastní frustraci či agresi proti svému partnerovi. A takové násilí nemusí být pouze o fyzických úderech…Ve většině případů se totiž jedná o teror psychický, který oběť dlouhodobě paralyzuje a vede k přesvědčení, že si snad ani jiný život nezaslouží, anebo ho snad ani není schopna.
A zatímco se může zdát, že je z takových vztahů jednoduché uniknout, realita často bývá mnohem komplikovanější. Logicky totiž kdekoho napadne otázka, proč vlastně například žena (anebo muž), která má s takovým partnerem děti, z tak toxického vztahu vlastně neodejde? Co ji tam drží? A objevují se i úvahy o tom, zda se spíš nejedná o jakousi závislost na toxickém partnerovi, pramenící z nízkého sebevědomí, které vzniklo v důsledku prostředí, ze kterého dotyčná vzešla a díky kterému si vytvořila nezdravé partnerské vzorce. Neboť je známo, že ženy, které vyrůstaly v rodinách, kde byl otec emocionálně nedostupný, anebo dokonce násilnický, mají bohužel tendenci vyhledávat podobné typy mužů.
Ženy ale obvykle tvrdí, že ve vztazích setrvávají zejména kvůli dětem, aby je tak ochránily z traumatu rozpadu rodiny. Je ale na zvážení, zda takové setrvávání nepřinese dětem v budoucnu mnohem větší obtíže než samotný odchod. Řada žen také zůstává díky finanční závislosti a kvůli pochopitelnému strachu, že nebudou schopny zajistit dostatečné finanční prostředky pro dětí. Jistou roli pak rovněž sehrává společenský tlak a s tím související stud, který v konečném důsledku jen zesiluje strach a snižuje odvahu ke změně či vyhledání pomoci.
A téma domácího násilí bylo i jednou z otázek podcastu Marie Růžičkové, ženy jednoho z nejznámějších českých hokejových trenérů a bývalého hokejového útočníka Vladimíra Růžičky.
Podcast se jmenuje Marie Růžičková bez obalu a Marie v něm spolu s kamarádkou zavzpomínala na své dětství, které ani jedna z nich neměla jednoduché, a také na osmdesátá a devadesátá léta minulého století.
„Tohle já prostě nepochopím. Jestli odejdu jednou od Vládi, tak si najdu chlapa, který bude mít rád mý dítě a bude se k němu chovat hezky. Když ne, tak jde, a to může být láska jakákoliv. Spousta žen se nechá prostě mlátit. Spousta žen nechá bít svoje děti, který třeba ani nejsou toho chlapa a neudělají nic. Mají strach. A kolikrát si jsou schopny říct, že si za všechno můžou samy. Jak jako? Ten chlap je chlap! Chlap je síla, hovado, chápeš. Jak může mlátit ženskou? Ty vole, ale mlátit ženskou pěstma, lámat jí nos, zuby a tyhle věci mi přijde prostě moc. A já nepochopím tu ženskou. Ok, když jsi sama, tak si nechej tu držku rozbíjet furt. Ale když v tom jsou ty děti, tak jak s tím chlapem můžeš bejt? Ta představa, že by moje dítě na to mělo koukat. I kdyby na něj nešahal…Já si pamatuju už jako děcko, že z tý naší partičky jsme byli všichni, co jako dostávali na držku…A strašně normální bylo to, když jsi slyšela, jak támhle soused mlátí sousedku…To jako frčelo…A ty ženský furt – budu s ním, jako v cajku…Jako já chápu, že odejít od chlapa, bejt na něm jako finančně závislá a tak a odejít od něj, tak to je prostě těžký. Ale já prostě tvrdím jednu věc, že i kdybych nevím co měla dělat, tak tohle prostě ne…,“ vysvětlila v podcastu, který je vydáván na platformě Youtube a Herohero, Marie.
Načež jí její kamarádka odpověděla slovy: „A ještě, když my jsme to zažily, viď…My jsme bránily ty mámy…“
Vystoupit z tak začarovaného kruhu je bezesporu velmi těžké…Je ale třeba říct, že různé formy pomoci existují! Ať už se jedná o krizové linky, azylové domy, anebo různé podpůrné skupiny. Neboť každý si zaslouží bezpečný a důstojný život!
