Bizzár
Když se řekne nacistické Německo, většina lidí si vybaví druhou světovou válku, koncentrační tábory a fanatickou ideologii, která zapříčinila miliony lidských obětí.
Uprostřed šílenství Třetí říše ale vznikaly i nápady, které dnes působí jako výplod čiré fantazie… A to například plán na vytvoření armády mluvících psů!
Adolf Hitler byl všeobecně znám odporem k jakékoli lidské slabosti a emocionalitě… Pokud se ale jednalo o psy, dokázalo jeho srdce roztát.
Hitler miloval zejména německé ovčáky, u kterých vyzdvihoval jejich oddanost a inteligenci a také to, že byli nejpodobnější vlkovi, který nemá se svou kořistí žádné slitování. Životem vůdce nacistického Německa prošlo více psů, do historie se ale nejvíc vepsala Blondi, kterou Hitler v roce 1941 dostal od Martina Bormanna a která ho věrně provázela až do posledních dnů v berlínském bunkru.
Tato hluboká fascinace psy ovšem nezůstala jen vůdcovou osobní záležitostí… V nacistické ideologii se totiž promítla i do bizarních pseudovědeckých projektů, jako bylo například vytvoření „komunikujících zvířat“, která by sloužila Třetí říši.
V roce 1939, tedy v době, kdy se Německo se chystalo k invazi do Polska, tak durynském Leutenbergu vznikla Škola mluvících zvířat (Tier-Sprechschule), kterou vedla jistá Margarethe Schmitt. Oficiálně se pak mělo jednat o výzkumné centrum zkoumající inteligenci a komunikační schopnosti zvířat a zejména psů!
Ve skutečnosti ale bylo cílem vyšlechtit a vycvičit psy, kteří budou schopni komunikovat s lidmi slovně, anebo prostřednictvím symbolických gest. Nacisté totiž věřili, že psi jsou schopni přemýšlet podobně jako lidé a pokud by se naučili komunikovat, mohli by být využiti i pro válečné účely. Projekt získal také podporu SS, která v té době sponzorovala i další alternativní výzkumy, a to od okultismu až po eugeniku.
A kdo se stal nejznámějším psím studentem této školy? Německý ohař Rolf, který údajně dokázal hláskovat slova klepáním tlapou do speciální desky! A rovněž se tvrdilo, že uměl odpovídat i na otázky o počasí, válce, jídle nebo Bohu… Velmi úspěšným se stal i pes jménem Don, který byl prý Hitlerovi schopen „říct“, že ho obdivuje… To ale bylo spíš jen zbožným přáním fanatických nacistů, kteří věřili, že i zvířata mohou ctít „vůdce“…
Pokus přenést myšlenky ze psa na člověka
Podle zbylých archivních záznamů se tedy psi učili odpovídat pomocí abecedních tabulek, které měli ovládat klepáním tlapy, anebo štěkáním ve správném rytmu. Někteří údajně zvládli základní matematiku a dokázali rozeznat barvy. Nacisté byli nadšení a doufali, že takto vycvičení psi by mohli být ve válečné mašinérii využíváni jako špioni, hlídači, záchranáři či jako prostředníci pro komunikaci mezi jednotkami. Je ale třeba dodat, že všechna tato tvrzení zůstala vědecky nepodložená a jednalo se tak spíše jen o jakousi směs sugestivního výcviku, přání a halucinací režimu, který již v té době začal ztrácel kontakt s realitou.
Projekt byl totiž končen v roce 1943, kdy se válečná situace zhoršovala a nacisté museli přesměrovat finance i personál na důležitější činnosti… A i když byla po 2. světové válce většina dokumentace zničena, dochovaly se některé útržky a svědectví bývalých účastníků. Někteří historici ale tvrdí, že celá záležitost byla spíš kuriózní epizodou než seriózním plánem… V kontextu nacistické posedlosti kontrolou, nadřazeností a manipulací je však až znepokojivě symbolické, že se nacisté snažili naučit mluvit psy, zatímco umlčovali miliony lidí…
