Bizzár
Léčba duševních chorob prošla během historie mnoha změnami, přičemž byla často řešena neefektivními či dokonce velmi krutými postupy. Ve středověku byla duševní onemocnění často chápána jako posedlost zlými duchy, anebo jako Boží trest, a proto se „léčila“ exorcismem, modlitbami a náboženskými rituály.
V průběhu 17. století byla péče o duševně nemocné neorganizovaná a chaotická a lidé byli obvykle zavíráni do vězení či azylů, kde neměli žádnou odbornou péči. A v 18. a zejména 19. století se začalo prosazovat mechanické poutání pacientů a v některých případech lékaři zkoušeli i ještě drastičtější postupy, jako bylo krvácení, chlazení nebo přepalování.
Systematické a účinné léky na duševní nemoci tedy byly dostupné až ve 20. století, přičemž na přelomu 19. a 20. století se začaly objevovat i první chirurgické zákroky mozku a nejznámější a zároveň nejkontroverznější metodou se ve 30. a 40. letech 20. století stala lobotomie…
Lobotomie, též označovaná jako leukotomie, byla invazivní chirurgický zákrok, při kterém chirurg záměrně poškodil části čelního mozkového laloku. Cílem bylo „odpojit“ části mozku, které měly být údajně zodpovědné za duševní poruchy, jako je schizofrenie, těžká deprese či úzkosti. A objevení zákroku je pak přisuzováno portugalskému lékaři Egasu Monizovi, který za něj později obdržel i Nobelovu cenu.
Zákrok se prováděl různými způsoby. Nejznámější metodou byla tzv. transorbitální lobotomie, při které se do oka zavedl nástroj podobný klíči na mražení, kterým se přes oční důlek rozrušovaly mozkové spoje v čelním laloku. Tento zákrok, který se používal zejména ve Spojených státech, ale i v některých evropských zemích, byl poměrně rychlý a někdy byl prováděn i bez úplné narkózy.
V bývalém Československu se lobotomie praktikovala od 40. let 20. století, přičemž odhadem bylo touto metodou ošetřeno až několik stovek pacientů. Přesné statistiky však nejsou k dispozici a je možné říct, že postup byl v psychiatrických léčebnách poměrně běžný až do 60. let, kdy lobotomii začaly nahrazovat modernější léky a psychoterapie.
Důsledky lobotomie ale byly často velmi závažné, neboť mnoho pacientů ztratilo schopnost logického myšlení, emočního prožívání, spontánnosti a někdy i základních motorických schopností. A i když zákrok občas vedl ke zmírnění agresivních projevů nebo úzkostí, psychologický dopad byl naprosto devastující, neboť z pacientů se stávaly „emočně otupělé“ osoby, jež se nebyly schopny zapojit do normálního života.
Jedním z nejslavnějších a zároveň nejtragičtějších případů lobotomie je osud Rosemary Kennedyové, která byla sestrou amerického prezidenta Johna F. Kennedyho. Rosemary podstoupila lobotomii v roce 1941, kdy jí bylo 23 let, a to kvůli mírnému mentálnímu postižení a výkyvům nálad. Výsledek byl ovšem katastrofální… Z inteligentní a talentované ženy se totiž stala téměř bezvládná osoba, která byla až do konce svého života upoutána na lůžko a vyžadovala neustálou péči. Tento případ však významně přispěl k postupnému odmítání aplikování této metody.
V českém kontextu je pak možné zmínit případ pacientů v psychiatrických léčebnách, kde byla lobotomie často prováděna i bez informovaného souhlasu pacientů a jejich rodin. Jeden z dokumentovaných případů se týká muže, který po lobotomii přišel o schopnost mluvit a ovládat některé ze základních motorických funkcí, a to i přesto, že původní diagnóza vůbec neodpovídala natolik závažným psychiatrickým obtížím.
Dalším známým a tragickým případem je život americké herečky Francis Farmer, která se narodila v roce 1913 a v Hollywoodu se proslavila ve 30. a 40. letech 20. století.
Do povědomí veřejnosti se Francis dostala nejen svým talentem, ale i výraznou a často až velmi bouřlivou osobností, která byla nepřizpůsobivá vůči tehdejším společenským normám. Díky svým duševním problémům tak byla i několikrát hospitalizována a v roce 1942 nakonec podstoupila lobotomii, která zásadně změnila její osobnosti i schopnosti. A nejen to, Francis Farmer totiž přestala být schopna i samostatného života a zbytek let tak strávila v různých léčebnách a institucích, daleko od slávy a světel reflektorů.
