Bizzár
Severní Korea je země, která fascinuje a děsí zároveň. Jejím vůdcem je pak Kim Čong-un, dědic dynastie, která po tři generace ovládá stát prostřednictvím kultu osobnosti, strachu a absolutní kontroly.
A jak tento režim vlastně vznikl, co se v rámci něho odehrává a co o něm říkají ti, kterým se podařilo uprchnout? Po druhé světové válce byl Korejský poloostrov rozdělen na dvě části, a to na jih pod vlivem Spojených států a na sever, který byl pod vlivem Sovětského svazu. V roce 1948 vznikla Korejská lidově demokratická republika, v jejímž čele stanul Kim Ir-sen, který byl první z dynastie Kimů a který vytvořil režim, jenž spojil komunismus s extrémní formou nacionalismu a absolutního kultu osobnosti.
Po Kim Ir-senovi nastoupil jeho syn Kim Čong-il, který pokračoval v nastoleném kurzu a země se tak stále více uzavírala před okolním světem. V roce 2011 pak převzal moc jeho nejmladší syn Kim Čong-un, kterému bylo sotva třicet a který neměl žádné politické zkušenosti. A i když s jeho mocí přišla nejistota, doufalo se v možnou změnu. To se však nestalo.
Kim Čong-un totiž rychle ukázal, že bude pokračovat ve stopách svých předků a že je schopen zajít i mnohem dál… „Naše revoluce nikdy neskončí, dokud naši zemi nepřivedeme k naprosté dokonalosti,“ prohlásil v roce 2018 v jednom ze svých projevů Kim.
Tato „dokonalost“ ale v praxi znamenala jen bezpodmínečnou loajalitu, izolaci a strach… Kim je rovněž doslova obklopen absurdní mírou paranoie! Cestuje totiž pouze vlastním obrněným vlakem, který má zabudovaný soukromý záchod, aby nikde nezanechal své biologické stopy… A po každém vystoupení je vše, čeho se „vůdce“ dotkl (sklenice, stůl, židle), okamžitě dezinfikováno.
A jaký je každodenní život obyvatelstva této země? Zatímco Kim Čong-un žije v naprostém luxusu, běžní občané čelí represím, cenzuře a všudypřítomné bídě, neboť v zemi platí pravidla, která si jen málokdo z nás dokáže představit.
Přísně omezen je rovněž přístup k internetu, přičemž existuje jen vnitrostátní síť s pečlivě vybraným obsahem. Hudba, filmy anebo knihy ze Západu jsou tak zcela ilegální a za poslech jihokorejského popu hrozí vězení nebo smrt.
Předepsané jsou i účesy, přičemž existuje jen několik „schválených“ stylů pro muže i ženy a regulovány jsou i veřejné projevy radosti nebo smutku, takže lidé se bojí i usmívat, pokud to zrovna není schválené.
„Věřila jsem, že náš milovaný vůdce umí číst myšlenky. Myslela jsem si, že když pomyslím na něco špatného, potrestá mě. Nestačí, že vám vláda řekne, kam smíte jít, co smíte říkat a dělat. Oni chtějí ovládat i vaše pocity,“ vzpomíná na život v Severní Koreji Yeonmi Park, která z ní utekla jako teenager.
Odhaduje se také, že v sevekorejských gulazích je vězněno až 100 000 lidí, a to často bez soudního procesu a jen na základě podezření nebo udání, přičemž mnozí z těchto lidí se provinili pouze tím, že viděli zahraniční film nebo poslouchali nepovolenou hudbu.
V těchto táborech pak panují podmínky, které mnozí přirovnávají k nacistickým nebo stalinským gulagům – tedy neustálý hlad, mučení, nucené práce a také popravy.
„Byl jsem donucen se dívat, jak popravují člověka, který jen poslouchal jihokorejskou hudbu. Jen proto, že chtěl vědět, jak žijí ostatní,“ stojí ve výpovědi jednoho z mužů.
„Moje sestra byla zatčena, protože měla deník. Jen obyčejný sešit s myšlenkami. V Severní Koreji je i myšlenka nebezpečná,“ vypráví o podmínkách v táborech další z uprchlíků.
V každém severokorejském domě musí být také vystaveny portréty vůdců… A pokud je obraz špinavý, poškozený nebo visí křivě, opět to může znamenat vězení či práci v táboře. A rovněž je vynucováno, aby se lidé pravidelně účastnili tzv. samokritické schůze, kde si navzájem hlásí přestupky a vyznávají vinu, a to často za věci, které ani nespáchali.
„Historie Severní Koreje je příběhem brutálního sociálního experimentu, který skončil velmi ošklivou katastrofou. 70 let vlády rodiny Kimových jsou promarněná desetiletí,“ říká profesor Andrei Lankov, který je expertem na KLDR.
„Dlouho jsem věřil v režim. Ale jednoho dne jsem pochopil, že nejsme elita, jsme vězni. I my, diplomaté, jsme neustále sledováni a manipulováni,“ popsal situaci korejský diplomat Ri Hyun-woo, který v roce 2020 ze země uprchl s celou svojí rodinou.
I ti, kdo pracují pro režim, totiž neustále žijí ve strachu z možné „čistky“, neboť Kim Čong-un neváhal za údajnou zradu popravit i vlastního strýce Čang Song-tcheka, který byl jedním z nejmocnějších mužů v zemi.
Způsob popravy byl pak dle jihokorejských zpráv extrémně brutální, přičemž někteří svědci tvrdí, že byl roztrhán psy a jiní mluví o popravčí četě.
V zemi, kde je trestné mít i vlastní myšlenku, skutečně nelze mluvit o jakékoli svobodě… Kim Čong-un však tvrdí, že se jen ze Severní Koreje snaží vytvořit „dokonalý“ stát. „Musíme chránit náš národ před vnějším morem. Jedině čistota myšlení udrží naši společnost silnou,“ říká severokorejský vůdce.
